Spusťte (otevřete) si terminál (viz předchozí díl). Uvidíte tmavou plochu s řádkem, kde na vás bude blikat kurzor. Tomuto řádku se říká prompt (z anglického nabádat, pobízet, vyzívat) a vyzývá a pobízí a nabádá vás k tomu, abyste něco napsali.
Terminál neví, co má dělat se znaky, které mu napíšete. Posílá je dalšímu programu a tomu se říká shell. Po stisknutí klávesy enter shell interpretuje příkaz a pokud mu rozumí, provede jej. Pokud mu nerozumí, vypíše chybu. Existuje řada shellů, nejpoužívanějším je ale Bash.
Člověk je tvor líný a rád si ulehčí práci. To je základ pokroku. Pokud komunikujete s operačním systémem, často píšete stejné příkazy. Někdy jsou tyto příkazy i dost dlouhé. Určitě by se tedy hodilo něco, co by si pamatovalo historii příkazů a ještě by v ní šlo vyhledávat. Také by to něco mohlo doplňovat dlouhé příkazy nebo názvy souborů, … To vše a mnohem více umí Shell (v překladu skořápka). To je to skutečné textové rozhraní. Je to program, který dokáže přetlumočit naše příkazy operačnímu systému, spouštět programy, získat od uživatele vstup, zobrazit nebo přesměrovat výstup, … A kde ten shell je? Emulátor terminálu je napodobenina hardwarového terminálu a v něm je spuštěn shell. Emulátor terminálu nic moc dalšího neumí. Zobrazí okno a v něm spustí shell. Takže když píšete v emulátoru terminálu, pracujete se shellem. Stejné je to v případě virtuálního terminálu. I tam je to shell.
Shell, se kterým pracujete je pravděpodobně Bash. Shellů je totiž celá řada. Nejpopulárnějším se ale stal BASH (Bourne Again SHell).
Shell (interpret příkazů, výslovnost [šel]) je označení programu, který vytváří v počítači rozhraní pro uživatele. Shell umožňuje uživateli využívat funkce jádra operačního systému, zejména spouštět programy, zajišťovat pro ně vstupy, zobrazovat, uchovávat a přesměrovávat jejich výstupy, spojovat jednotlivé programy do kolon a podobně.
Etymologicky anglické slovo shell znamená slupku či skořápku, například skořápku ořechu; a tak jako má např. plod ořechu své jádro, kterým je v tomto přirovnání jádro operačního systému (kernel), tak má i skořápku (tedy shell), skrze niž se uživatel dostává k jádru.
cs.wikipedia.org
Pokud si spustíte terminál, bliká na vás kurzor a na řádce s kurzorem je něco podobného tomuto.
vitfo@ThinkPad-T470s:~$
Tomuto řádku se říká prompt. Dá se nastavit, co má prompt zobrazovat. K tomu ale někdy jindy. Teď si je řekneme, co ve výchozím nastavení prompt ukazuje. Nejčastěji je to uživatel@název_počítače:aktuální_adresář$ (nebo #).
www.abclinuxu.cz/clanky/bash-prompt
Pravděpodobně jste si všimli, že místo aktuálního adresáře máte znak ~ (tilda). Takto se v Linuxu označuje domovský adresář (adresář, který patří přihlášenému uživateli). Je to výchozí místo, kde se po přihlášení nebo otevření terminálu budete nacházet.