Příkaz tar se používá k uložení souborů do jediného archivačního souboru (z několika souborů se vytvoří jeden).
Původně pomáhal při archivaci souborů na páskových jednotkách, ale později se jeho užívání rozšířilo a dnes je používán zkrátka tam, kde je vhodné pro účely distribuce či archivace sloučit více souborů do jednoho tak, aby se zachovaly informace o adresářové struktuře, přístupových právech a dalších atributech, které běžně souborový systém obsahuje.
A jaké podivnosti? Většině příkazů je jedno, v jakém pořadí se uvádějí přepínače. Zda uvedete -cfv nebo -cvf je většinou jedno. Zde tomu ale tak není. Přepínač -c znamená create (vytvořit archív). Přepínač -f znamená file (vytvoř soubor) a očekává název souboru, který má vytvořit. Přepínač -v znamená verbose (vypisuje informace o průběhu). Pokud zadáte přepínače v pořadí -cfv nazev_souboru adresar_se_soubory, skončí to chybou případně vytvořením archivu s názvem v (c vytvoř archiv, f jako soubor, v s tímto názvem). Při googlení jsem narazil na tuto větu, která příkaz tar pěkně vystihuje:
tar’s command line is one of Unix’s little mysteries
Nejjednodušším řešení je používat přepínače bez znaku -.
tar cfv mujarchiv.tar adresar